Osvětim a Březinka…

22. srpna 2010 v 15:12 | SS |  Byla jsem...
Byl to pěkný den. Konec měsíce dubna, slunce svítilo a dalo se chvílemi i v tričku. Autobusem se vyjíždělo po sedmé hodině z nádraží. Cca 3,5 hodiny trvá trasa z Luhačovic do polské Osvětimi. Z dálky to jsou jen zděné budovy bývalých kasáren. Vstupní hala i promítaný film vám ještě dobrou náladu nebere. Tyto scény jste nejednou viděly použity ve filmech, možná jsme na ně i "zvyklí." Pořádně to na vás zapůsobí až, když s průvodcem vyrazíte. Poprávka a první dům… "Vítejte v továrně na smrt…"
POPRÁVKA- její historií se vás průvodce snaží připravit na to co vás čeká dál → čekají vás první domy, příběh doktora Mengeleho, jeho pokusy, chování k židům… → prohlédnete si mnoho domů, v některých najdete "jen" fotografie, oblečení s nášivkami (věděli jste, že i homosexuálové měli svoji značku?, ano i na ně Hitler myslel), boty, takové "místnůstky" metr x metr kam se vlezli i čtyři lidé najednou a museli zde stát celou noc… → budova s vlasy, kila vlasů za skleněnou zdí… → místnost plnou kufrů, i s adresami občanů naší republiky → botičky, dětské, dospělé… → šicí stroje, zuby… a plechovky Cyklonu B. Návštěva Osvětimi končí spalovnou a vysvětlením její funkce, a jak kapacitně němcům nevyhovovala… za den šlo spálit velmi "málo" lidských životů. Vedle spalovny stojí rodinný dům, na jeho zahradě si hrály děti, denně byly ve styku s kouřem ze spalovny…
Pak se přejíždí několik málo kilometrů do Březinky…a jak říkal pan průvodce "Osvětim je oproti ní luxus…", měl pravdu.
Připadá vám to jako pořádně velká oplocená louka, s cihlově vyzděnou budovou na kraji. Dovnitř vede jedna kolej, které se za oplocením dělí na více kolejí. Ve středu tábora je rampa… Mengele jen stál a kýval prstem… napravo, nalevo… do plynu a do práce→obojí však znamenalo smrt. Pokud jsem dobře poslouchala, tři týdny byl průměrný život v Březince, váha na dospělou ženu 27kg. Nespalo se ve zděných budovách jako v Osvětimi, ale v "přenosných" stájích s třípatrovými postelemi a mezerou mezi střechou a stěnou. Když jste spali nahoře, v zimě na vás sněžilo, trpěli jste průjmem a v té prknové posteli to padalo z jednoho na druhého dolů. Ti u země měli tu smůlu, že je ožíraly krysy. Dámská část měla tu výhodu, že byla aspoň zděná a dalo se v ní topit. Avšak do dámské části se nedostanete, je ve špatném stavu. Ale pánská vám bohatě stačí, třeba takový pohled na latríny…
Možná díky tomu pěknému počasí to nepůsobilo tak depresivně jak by působilo třeba za deště… Počasí dělá divy, naštěstí.
                                                                    →Fotogalerie←
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 T(h)om T(h)om | Web | 22. srpna 2010 v 17:50 | Reagovat

Přiznám se, že po cestě do Krakowa není problém se v Osvětimi zastavit. Já jsem se ale k tomuto kroku zatím nedokopal, protože mám obavy z toho, jak by to na mě působilo. A to se pragmaticky považuji za celkem slušně flegmatického cynika.

2 SS SS | 22. srpna 2010 v 18:46 | Reagovat

[1]: Ze školy mnoho lidí kvůli tomuto váhalo, říkali si, že jsou slabé povahy atd. Ale nakonec má spolubydlící, která se pro "citlivost" dost bránila jet nakonec jela a byla ráda, říkala, že jí to pomohlo pochopit kus historie. Takže když to zvládla taková křehká dušička jako ona, co má problém i s násilnými scénami ve filmech, tak ty budeš v pohodě. A týden po návštěvě máš nad čím přemýšlet, ale u mě tomu bylo tak, že jsem pak nepřemýšlela nad těmi, co tam trpěli, ale nad tím, aby se to neopakovalo, což je asi účelem toho...poučit se a neopakovat chyby.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama