Září 2010

Všechno má své řešení…

27. září 2010 v 12:23 | SS |  Kolem mě
Dlouhý čas ani článek, vím… Ale žila jsem někde mezi nebem a zemí, možní i níže, na nebe to fakt nevypadalo… Řešila jsem spory na pokoji, ze kterého jsem se nechala vyhodit… Víte nikdo mi neřekl do očí: "Jdi," stačil jen týden psychického deptání a šla jsem sama. Prožívala jsem pocity, jaký to jsem srab, mohla jsem to vydržet… Ale na úkor svých nervů?? Ne, děkuji. Přiznám se i k takové zbabělosti, že jsem jistou osobu chtěla uplatit, jen proto, abych se měla "o něco" líp, jinými slovy, abych byla na pokoji s někým, s kým by to fungovalo.
Zjistila jsem, že všichni přátelé si nezaslouží nazývat přátelé. Měla bych udělat pro ně nějakou podkategorii… To je vtip, nevím, co od života vlastně čekám, nebo proč zrovna já si vybírám kamarády, kteří se za mě nikdy nepostaví, a to i když já za ně bojuji jako lev…
Takže mám nové bydliště, pokoj s číslem 8. Už ta osmička by mohla znamenat pro mě štěstí, osmičky ke mně prostě patří, tak doufejme, že to tak funguje i ve výběru pokoje. Ze spolubydlících mám více dojmů, někdy si připadám, jako nevítaný host a jindy jako normální člen kolektivu.
To by snad po čtrnácti dnech šlo, ne? Jdu si užít svůj prodloužený víkend a natáhnu se s knížkou. To je veškerý plán na toto odpudivé počasí.

Po čem šlapeme…

15. září 2010 v 19:40 | SS |  Řeším :-O
Co vám doma nejvíce vyhovuje? Lino, parkety, koberce, kachličky, plovoucí podlahy…?
Ve většině místností máme plovoucí podlahy, pro alergika je to ideální, nenáročná údržba, jen setřít a prach je fuč…
Koberec máme v obýváku a v ložnici, možná je pro někoho výhodné, že na něm hned nejde vidět prach a další nečistoty, tedy pokud nemáte nějakou světlou barvu… Ale pokud se špíny a prachu rádi zbavujete, vysávat, vysávat… Ne, koberce nejsou mí oblíbenci.
Lino mám v pokoji, před dvěma lety mi to přišlo při zařizování pokoje jako levné a praktické řešení, dnes NE! Má postel má vysouvací šuplík na peřiny, časem kolečka na linu udělala šmouhy, po čase rýhy a dnes je tam lino přelepené, protože se natrhlo. Vedle stolu, kde je židle na kolečkách jsou zase rýhy od židle, lituji, že jsem tehdy byla tak hr a nevěnovala pokrytí podlahy větší zájem a nepřemýšlela nad tím pečlivěji. Lino bych si do pokoje již vícekrát nevybrala, ale kdo ví, až příště budu zařizovat pokoj…
Parkety nemáme nikde, znám mnoho lidí, co je mají v obýváku a jsou spokojeni s jejich údržbou… S nimi moc ve styku nejsem, ale když už, líbí se mi.
Koupelna samozřejmě kachličky-dobře udržovatelné, praktické… V jedné však máme i lino, má větší vrstvu, než lino u mě v pokoji, neprodírá se a navíc má úžasnou bublinkovou barvu

Děkuji...

15. září 2010 v 19:37 | SS |  Dnes...
Za pomoc při překládání vět �krabopisu pan� u�itelky… Nijak jsem na komentáře nereagovala, protože mi to naštěstí dopomohla objasnit kamarádka…
A jak to bylo?
-věta 11) Co je to tzv udržitelný rozvoj
-věta 20) Uveď příklady glob. kulturních kontaktů…. K neuvěření, že z té nečitelné škrábanice vznikla taková slova.

Pomoc...?

11. září 2010 v 22:01 | SS |  Dnes...
Mám za sebou první týden školy, a nevím, k čemu dříve… Zrovinka jsem dodělala úkol do ON, na téma globalizace, zajímavé téma, leč dlouhé a chvílemi plné dost odborných názvů.
Na blogařinu jsem v týdnu nenašla čas, nebyla možnost dostat se v týdnu na net, krom malých chvilek k vyřízení pošty.
Nechala jsem v knihkupectví 600,- asi jsem se zbláznila. A byla to prosím Levná kniha!Ale mám z toho radost, můžu se pochlubit Dekameronem a Golemem. Navíc mám vyřešené dárky pro kamarádky na Vánoce. Už mám z krku 5 dárků. A na Vánoce se bude šetřit.
Zítra zase jedu na intr,připravte se na deprimující články, v noťasu za poslední týden nic jiného není… samé řešení mezilidských vztahů…
A na konec, pomůžete mi? Můj úkol do ON je kompletní, až na dvě otázky, které jsem po paní učitelce nemohla rozluštit, jinak řečeno, dvě slova. → obrázek je TU
11) Co je to tzv. ---------- rozvoj?
20) Uveď příklady glob. kulturních(?) ________?
Kdo se odváží, celý náhled otázek, ZDE!
P.S.: Když má takové písmo, proč nepoužívá počítač??!

Povzdech před spaním.

4. září 2010 v 21:19 | SS |  Dnes...
Krátce a stručně, bolí mě hlava, chytám nervy z nadcházející školy. Nejsem si jistá, zda mám sbaleno vše, co potřebuji. Ale těším se, sama sebe nechápu.
Tak dobrou noc a užijte si Vy→ školáci první školní víkend. Příští týden mě čeká oslava-jak jinak než rodinky...nevíte, proč se mi tam vůbec nechce??!
P.S.: Nevíte, proč sem nejdou vkládat videa z YOUTUBE?

Naši páni doktoři…

3. září 2010 v 10:05 | SS |  Řeším :-O
Myslím, že se to řadí do dvou, nebo možná do tří skupin. Mám na mysli oblíbenost. Jsou ti, co nám doslova vadí a na jejich návštěvy se netěšíme. Pak ti neutrální, kde se z návštěvy u nich nenervujeme, ale ani nezáříme štěstím, a pak někteří z nás možná najdou i takové, které mají rádi. Ale těch bude asi dost málo :-D
-Nemám ráda:
Obvodní lékařku-je to tuze přesladká dáma, která do doby, než máte vážný problém všechno ví, všechno zná. Ale až máte problém, zjistí se až za minutu dvanáct a většinou až v nemocnici… V osmnáctinách hodlám přejít.
Neuroložku-tu jsem navštěvovala dost často po dobu ZŠ, jako hyperaktivní dítě, které neudrží pozornost, a později kvůli různým posudkům pro mou "miloučkou" obvodní lékařku, která je pravidelně vyžaduje. A proč ji nemám ráda? Připadám si vždy jako mega BLBEC, když mi ťuká kladívkem do kotníku a nutí mě dělat kolečka po ordinaci…
-Nevadí mi:
Alergoložka-mám milou paní doktorku, stručnou, se vším rychle hotovou, ale když je problém, čas si vždycky najde. Moje astma si díky ní nedělá co chce, a mám ho značně pod kontrolou.
Diabetolog-asi se hodně lidí, podiví, co u sedmnáctileté dělá na seznamu diabetolog… Já sama nevím, jak se mi na seznam dostal, ale pamatuji si, že podnětem byla štítná žláza, která s tím může souviset a také nějací diabetici v rodině. Každé vyšetření mi vždy dopadne v pohodě, takže jsem svého pana doktora už tak dva roky nenavštívila… Proč tam chodit, když tři roky vám nic nenašli, že? Nikdy nezapomene na větu pana doktora, kterou mě pravidelně vítal: "Jste těhotná?," protože pro něj je také méně časté, že tam chodí tak mladí… a když už, tak většinou budoucí maminy s těhot. cukrovkou.
Gynekoložka-asi proto, že jsem tam ve třinácti chodila skoro jako "nakupovat"… vidívala jsem se tenkrát s paní doktorkou i několikrát za měsíc, kvůli jistým problémům… Dnes už naštěstí jen půlroční prohlídky. Ale mezi námi děvčaty, já si nějak neumím představit chodit jinam než k paní doktorce, všichni sice říkají, jak doktoři jsou lepší a kdesi cosi… ale se mnou nepohnete.
-Mám ráda:
Zubaře-to mi asi nebudete chtít věřit, ale fakt, že jo… a důvod: vždy se jen povozím v křesle nahoru a dolů, nikdy se nic nevrtalo, nikdy se tam nešťouralo… už chápete proč??! :-D
Chirurg-máma mu přezdívá koblížek, nechápu proč. Nejen, že pak doktor je fešák…(a prý šťastně ženatý…, škoda no.), on své řemeslo i umí. Jednou mi trochu přešíval obličej a jinak jen samé vyhozené kotníky, ale tak či onak, je radost k němu chodit.


Netýká se mě to, naštěstí.

2. září 2010 v 9:06 | SS |  Dnes...
Loni, než jsem blog rušila, jsem o tom pravděpodobně psala taky. Školní nákupy, ucpané prodejny, hlavně papírnictví, maminky s předškoláky vybírající aktovky, pouzdra, kupující učebnice
Ještě, že mi letos tohle všechno odpadlo. Nakupovala jsem průběžně po celé dva měsíce prázdnin. Sešity nevedu, mám takový jiný systém, jednou se k němu vyjádřím více. Spíše potřeby na intr, těch se vždy nahrne víc a není nad to udělat si výlet do Globusu či Tesca, kde je vše pohromadě...
Jediné, co nemám a co mě dost štve, že nemám jeany… Ve skříni jich je sice dost, ale aktuálně mi nesedí ani jedny. Jako vždy o prázdninách, kdy jsem víc ve světě, než doma u televize se hnulo pár cm v pase dolů a kalhoty na mě podivně trčí… (ne, že by to nebylo potěšující…).
Nechápu to šílenství rodičů-a to do nich patřila i má maminka, že nákupy oblečení se musí dělat každý rok před začátkem školního roku. Není lepší oblečení kupovat průběžně, prostě když je potřeba a ne jen ze zvyku, že to musí být vždy v tento čas??! To, že začne nový školní rok přece neznamená, že ho musíme začít i s komplet novým šatníkem, ne?
Ještě včera,první školní den, to z doslechu přátel vypadalo v papírnictví a v obchodech s oblečením dost bledě, dostat se ke kase byla dlouhá záležitost.

To jsou blechy psí, ty na člověka nejdou…

1. září 2010 v 10:13 | SS |  Dnes...
"To jsou blechy psí, ty na člověka nejdou…", tak nějak zněla hláška v podání pana Kemra. Já jen doufám, že má pravdu, protože náš čtyřnohý tvor se neustále drbe a kouše v kožíšku nad ocasem. Už jsme se toho všimli jednou na začátku prázdnin, zakoupili ampulku u veterináře, která se jí "vcucla" do kožichu a byl pokoj. Ale jen na pár dní, pak to začalo zase…
Tak jsme prostředí, kde se pes pohybuje vysavovali, a nešetřili jsme. Kožich jsme jí umyli nelidsky drahým šamponem proti parazitům a nastříkali sprejem, co má odpuzovat nežádoucí parazity…
Konec srpna a blechy jsou tu zase. Stříkáme, savujem… a nic. Když se s ní mazlím, drbu ji, vzpomínám na pana Kemra a doufám, že má pravdu, protože v takovém "podvědomí" si sama leckdy pak představuju, jak mě škrabe ruka, hlava… Ani psát o tom nemůžu, abych o tom nepřemýšlela a nezačala se preventivně škrábat.