Řeším :-O

Po čem šlapeme…

15. září 2010 v 19:40 | SS
Co vám doma nejvíce vyhovuje? Lino, parkety, koberce, kachličky, plovoucí podlahy…?
Ve většině místností máme plovoucí podlahy, pro alergika je to ideální, nenáročná údržba, jen setřít a prach je fuč…
Koberec máme v obýváku a v ložnici, možná je pro někoho výhodné, že na něm hned nejde vidět prach a další nečistoty, tedy pokud nemáte nějakou světlou barvu… Ale pokud se špíny a prachu rádi zbavujete, vysávat, vysávat… Ne, koberce nejsou mí oblíbenci.
Lino mám v pokoji, před dvěma lety mi to přišlo při zařizování pokoje jako levné a praktické řešení, dnes NE! Má postel má vysouvací šuplík na peřiny, časem kolečka na linu udělala šmouhy, po čase rýhy a dnes je tam lino přelepené, protože se natrhlo. Vedle stolu, kde je židle na kolečkách jsou zase rýhy od židle, lituji, že jsem tehdy byla tak hr a nevěnovala pokrytí podlahy větší zájem a nepřemýšlela nad tím pečlivěji. Lino bych si do pokoje již vícekrát nevybrala, ale kdo ví, až příště budu zařizovat pokoj…
Parkety nemáme nikde, znám mnoho lidí, co je mají v obýváku a jsou spokojeni s jejich údržbou… S nimi moc ve styku nejsem, ale když už, líbí se mi.
Koupelna samozřejmě kachličky-dobře udržovatelné, praktické… V jedné však máme i lino, má větší vrstvu, než lino u mě v pokoji, neprodírá se a navíc má úžasnou bublinkovou barvu

Naši páni doktoři…

3. září 2010 v 10:05 | SS
Myslím, že se to řadí do dvou, nebo možná do tří skupin. Mám na mysli oblíbenost. Jsou ti, co nám doslova vadí a na jejich návštěvy se netěšíme. Pak ti neutrální, kde se z návštěvy u nich nenervujeme, ale ani nezáříme štěstím, a pak někteří z nás možná najdou i takové, které mají rádi. Ale těch bude asi dost málo :-D
-Nemám ráda:
Obvodní lékařku-je to tuze přesladká dáma, která do doby, než máte vážný problém všechno ví, všechno zná. Ale až máte problém, zjistí se až za minutu dvanáct a většinou až v nemocnici… V osmnáctinách hodlám přejít.
Neuroložku-tu jsem navštěvovala dost často po dobu ZŠ, jako hyperaktivní dítě, které neudrží pozornost, a později kvůli různým posudkům pro mou "miloučkou" obvodní lékařku, která je pravidelně vyžaduje. A proč ji nemám ráda? Připadám si vždy jako mega BLBEC, když mi ťuká kladívkem do kotníku a nutí mě dělat kolečka po ordinaci…
-Nevadí mi:
Alergoložka-mám milou paní doktorku, stručnou, se vším rychle hotovou, ale když je problém, čas si vždycky najde. Moje astma si díky ní nedělá co chce, a mám ho značně pod kontrolou.
Diabetolog-asi se hodně lidí, podiví, co u sedmnáctileté dělá na seznamu diabetolog… Já sama nevím, jak se mi na seznam dostal, ale pamatuji si, že podnětem byla štítná žláza, která s tím může souviset a také nějací diabetici v rodině. Každé vyšetření mi vždy dopadne v pohodě, takže jsem svého pana doktora už tak dva roky nenavštívila… Proč tam chodit, když tři roky vám nic nenašli, že? Nikdy nezapomene na větu pana doktora, kterou mě pravidelně vítal: "Jste těhotná?," protože pro něj je také méně časté, že tam chodí tak mladí… a když už, tak většinou budoucí maminy s těhot. cukrovkou.
Gynekoložka-asi proto, že jsem tam ve třinácti chodila skoro jako "nakupovat"… vidívala jsem se tenkrát s paní doktorkou i několikrát za měsíc, kvůli jistým problémům… Dnes už naštěstí jen půlroční prohlídky. Ale mezi námi děvčaty, já si nějak neumím představit chodit jinam než k paní doktorce, všichni sice říkají, jak doktoři jsou lepší a kdesi cosi… ale se mnou nepohnete.
-Mám ráda:
Zubaře-to mi asi nebudete chtít věřit, ale fakt, že jo… a důvod: vždy se jen povozím v křesle nahoru a dolů, nikdy se nic nevrtalo, nikdy se tam nešťouralo… už chápete proč??! :-D
Chirurg-máma mu přezdívá koblížek, nechápu proč. Nejen, že pak doktor je fešák…(a prý šťastně ženatý…, škoda no.), on své řemeslo i umí. Jednou mi trochu přešíval obličej a jinak jen samé vyhozené kotníky, ale tak či onak, je radost k němu chodit.

Tajemství čínských receptů…

28. srpna 2010 v 18:18 | SS
Znáte aspoň jeden podrobný recept, s postupem a ingrediencemi jak to dělají v čínských restauracích? Já je totiž miluju, hlavně ty jejich nudle s kuřecím masem, co mají ostrou příchuť, a když vám je naservírují, ještě se z nich kouří… Mňamka…

Nedávno mi známý poradil, že to kouzlo jejich nudlí spočívá v sójové omáčce… Neváhala jsem, dala se na nákup, a v kuchyni se momentálně nacházejí dva druhy sójovky… Ale s chutí to nehnulo… Pak jsem vyčetla, že to ovlivňuje koření, zvláště pepř… připepřuji a pořád nic. Naložené to nechávám i dva dny…
Dnes jsem se tedy dala k experimentu, do misky jsem to pokládala "po řádcích," na dno oliv. olej, dva druhy pepře, sójovka, položeny plátky masa, pepř, sójovka, bílý jogurt, další řádek to samé → hodně pepře a sójovky… K bílému jogurtu jsem se nechala překecat maminkou, která vedle mlčky pozorovala, a když se jí zdálo, že už fakt přepepřuju, donutila m tam přidat bílý jogurt, aby to zmírnilo tu "ostrou" chuť, po které nám prý zítra upadnou huby… :-D
Tak jsem zvědavá a natěšená, jak to dopadne. Málem bych zapomněla, obsahuje to taky česnek.

Takže pokud máte rady a tipy, jak dosáhnout "pravé čínské chutě" →→ SEM! Jinak hrozí, že se jednou tajně propašuji do čínské kuchyně a kdo ví, jaký trest mě postihne…
Abych taky neskončila v nějaké specialitě… :-D :-D

Laciné, dvakrát placené…

25. srpna 2010 v 8:09 | SS
Něco na tom bude. Zrovna včera mi to znělo v hlavě několikrát, a říkala jsem si, že peníze, které jsme za danou věc při její koupi ušetřili, teď vrazíme do její opravy a ještě i něco navíc. Takže s odstupem jednoho roku, o ušetření se nedá mluvit, spíše naopak.
Oplocujeme totiž jednu velkou parcelu. Její velikost vám přiblížím snad jen tím, že by se na ní vešlo 4-5 rodinných domů. K jejímu oplocení potřebujete sloupky, beton na zalití sloupků do země, provrtat do sloupků díry na drát, sehnat drát, všechno pečlivě ponatírat kvůli korozi…
V natírání a celkově ve sloupcích je ona chyba. Na sloupcích se chtělo ušetřit, a koupily se už použité i se zbývající původní barvou, která byla asi dost kvalitní, protože úplně odstranit nešla nikdy. Sloupky se potom přetřely tou naší barvou a jen tiše se kroutilo hlavou nad tím, jak kvalitní nátěr bude, kvůli té původní dolní vrstvě barvi, která na některých místech nešla odstranit…
Ani ne rok poté je barva cca na každém druhém sloupu v některých místech sloupnutá. Jenže zelenou barvu, kterou jsme sloupky natřeli, jsme v tom samém odstínu už nesehnali a je tmavší.… Ze vzdálenosti dvaceti metrů poznáte, že to není originál.
Včera, než začalo pršet, jsme zvládli jeden sloupek z šedesáti+ a musí se natřít drát spojující sloupky a dráty jsou tři… Takže mi držte palce, dnes mám neplacenou brigádu na domácí půdě a nerada bych, aby mi zase začalo pršet.
*Snad z toho nebude tradice, že se každý rok budou přetírat opadlá místa barvy… Ale podle stavu v jakém jsou tento rok, rok po natření, asi to tradice bude.*

NE a NE umřít…

24. srpna 2010 v 7:48 | SS
kl
Znáte to? Zapomenete na nějakou kytku třeba i na dva měsíce, pak, když si na ni vzpomenete, říkáte si: "Ta už bude určitě dávno zdechlá…", a vydáte se vyhledat její zdechlinu → usušeninu a k jakému překvapení dojdete → ta kytka si spokojeně živoří, jako by jí žití bez vody ani nevadilo.
To se mi stalo nejednou, a to, že ona kytka nikdy neumřela, bude asi tím, že to nejsou kytky, ale kaktusy… Já ani jiný porost v pokoji nevedu. V zimě, když jsem byla na intru, jsem na ty "v pozadí" vzadu na poličkách zapomínala úplně pravidelně… A přesto díky písku, který mají v hlíně a do kterého si ukládají vlhkost, kterou použijí, když jsou bez vody a přežijí.
Momentálně tak trochu "experimentuju" s Vánočním kaktusem. Na ten si totiž dovolit zapomínat tak často fakt nemůžete, jinak začnou opadávat listy, a vyhlídka na květy bude malinká… Teď v létě, když třeba odjíždím z domu i po dobu týdne a nemá ho kdo polít, se začne scvrkávat, zadní lístky nahodí hnědou, schnoucí barvu a vypadá, jako by se chystal na onen svět… Ale stejně rychle jak vypadá, že odmírá ho oživíte. Stačí postavit na hoďku do umyvadla s vodou a máte vidět jak simuloval, najednou vypadá jako dřív…

A co vy a vaše pokusy o rostlinstvo?

Nejlepší psí rasa…ale mnoho úhlů pohledu…

19. srpna 2010 v 12:09 | Ss

Podle vzhledu… Určitě BERNSKÝ SALAŠNICKÝ PES, ti mě vždycky fascinovali, ale bohužel, nevládnu pevnou rukou, a tu zrovna tato rasa potřebuje. RETRÍVŘI a LABRADOŘI-svou oddaností k člověku, rodině, láskou k dětem. MOPSÍCI, ale jen v případě, že bych jednou měla bydlet v bytu. Četla jsem, že se umí upnout k lidem a jsou pak na nich závisláci-něco jako mimina, ale to je asi u všech takových plemen "do kapsy." A svou lásku vám vyjadřují třením se o vás a nebo dotykem čumáčku…pěkné,že? Další plemena, ke kterým se však nebudu vypisovat: Středoasijský pastevecký (ten se mi zalíbil ZDE), Bígl, Francouzský buldoček, Boxeři.
Podle chování…
Snad proto, že tuto rasu mám doma, sleduji její vývoj a vždy mě umí jen příjemně překvapit, je to LABRADORSKÝ RETRÍVR. Společenské plemeno vyžadující si společnost, čekají na vás po příchodu ze školy, z práce… A ocáskem dávají najevo, jak vás rádi vidí. Bohužel, k mé smůle, ta moje fenečka není kdoví jaký mazel… Umí nádherně krčit čelo když je zmatená a něčemu nerozumí, chrápe, vrčí na všechno, čemu nedůvěřuje a je to děsný srab. A i tak ji miluji. Nevýhodou mi připadá její vyjíždění na jiné psy, krom procházek s nimi není moc ve styku, náš dvorek je od silnice dost vzdálený a proto nesnáší jakékoliv jiné fenky, hlavně "plemena do kapsy," a dává jim to dost najevo. Miluje vodu a nejedou jsme ji jako štěně měli v jezírku, teď s ní však chodíme na Moravu, takže už žádné jezírko a potrhané lekníny…
Můj pohled byl ovlivněn mnoha faktory, třeba tím, že nemám na psy autoritu, proto bych si nikdy nemohla pořídit třeba kokršpaněla, či lovecká plemena, oni by byli pánem, já nikoliv. A co vy a váš pohled? ;)
 
 

Reklama